Móda tak, jak ji známe, je tu s námi desítky let. První světoví návrháři nám přiblížili její svět prostřednictvím svých modelů, které dobyly svět a staly se ikonami až dodnes. Světoví návrháři, jako Christian Dior, Gabrielle Chanel nebo třeba Louis Vuitton nám dali krásné doplňky i oblečení a boty. Následovala kosmetika a parfémy. Některé z nich se staly skutečnými legendami. Všechny tyto věci vznikaly v době, kdy lidé hodně dbali na svoje elegantní oblečení. Bohužel většina lidí si nemohla dovolit utrácet horentní sumy za oblečení, a proto samozřejmě museli nakupovat to, na co prostředky měli. A tak se běžní výrobci konfekce snažili kopírovat části designu nebo i celé kusy, které jsou cenově dostupné. S módními kousky se pojí umění je nosit. Dalo by se říct, že na tom přece nic není, prostě se obleču, vezmu boty a tašku a jdu. Jenže zase tak jednoduché to není.

Ďábel nosí Pradu
Většina z nás určitě zná stejnojmenný film, kde excelovala Meryl Streep jako šéfka světového módního časopisu. A skvěle zde tvůrci popsali, jak takový módní svět funguje. Spousty fotografů, modelek, začínajících návrhářů a dalších se musí tvrdě vypracovat a stojí to nemalé peníze. Přináší tak módu nám všem tím, že říkají jak a co oblékat. Jistě, ne všechny modely se dají běžně nosit, a nedělají to ani ty modelky z časopisů. Ale tito lidé nám pomáhají kombinovat běžné kusy šatníku. Ano, zdá se móda jako něco zbytečného, ale není to tak. Ty běžné kusy oděvu, které máme doma, někdo musel vymyslet a protlačit je do výroby. A potom ho kopírují levné řetězce.

Dokonce ani barvy nejsou samozřejmostí, moderní barvy opět určují návrháři, kteří uvedou nějakou barevnou kolekci, a ta se potom nosí. Je potom otázkou, zda by si člověk neměl alespoň občas vzpomenout na přínos těch, kteří nám oblečení vymýšlejí, a podpořit jejich značku alespoň nákupem jejich parfému, třeba jako dárek k Vánocům.