Být zákonodárcem v našem státě musí být jistě velmi zajímavé a inspirující. Dalo by se říci, že se jedná o velmi podstatnou činnost, která přispívá k tomu, abychom měli kvalitnější právní řád, avšak na druhou stranu se často stává, že nově vytvořeným zákonům rozumí jen málokdo, a spousta významných osobností z oboru práva v nich vidí mezery, díky kterým se dají daná ustanovení obejít.

Pokud ale chceme začít podnikat, je nutné zákony znát, a to zejména proto, abychom věděli, jak to všechno chodí, a co máme dodržovat. V rámci českého zákonodárství totiž platí, že každý může činit to, co není zakázáno, a zároveň nesmí být nikdo nucen k tomu, co zákon neukládá. Pojďme se tedy společně podívat na to, kdo je ve světle českého práva osobou podnikání vykonávající, a co to vlastně ono samostatné podnikání je.
Co se týče definice podnikání, existuje jich nespočet, a každý učitel říká svým žákům trochu jinou větu. V základu je však důležité vědět, že se jedná o činnost, jenž je vykonávána soustavně za účelem zisku, na vlastní účet a zodpovědnost výdělečnou činností živnostenským nebo obdobným způsobem. V žádném případě tak není touto činností cokoliv jednorázového a dobrovolného. Vždy je také důležité, aby byl projeven záměr podnikatele nějakým způsobem jednat, přičemž podstatou není výsledek, ale právě již zmíněný záměr

Osobou, tuto činnost vykonávající je tedy ten, kdo splňuje svéprávnost a způsobilost k právům a povinnostem, přičemž podnikání vykonává samostatně nebo může kupříkladu uzavírat smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní či obdobnou činností. Ten, kdo tedy podepisuje takto vymezené smlouvy, vždy jedná jménem nebo na účet podnikatele.
V neposlední řadě je také nutné zmínit, že k výkonu této činnosti je zapotřebí oprávnění živnostenské či na základě jiného právního předpisu, což platí zejména pro členy komor. Jedná se tak tedy kupříkladu o lékaře či advokáty.