Již od pradávných dob lidstvo vzhlíželo na noční oblohu a hledalo vysvětlení, co, že to tam svítí. V pradávných dobách na to nepřišli.
Později už ano, ale bez nějakých přesnějších údajů. To dnes toho již víme nepoměrně více, a proto si může lidstvo dovolit, některé věci na noční obloze předpovědět. A to se týká zatmění jak Slunce, tak Měsíce. A právě tomu druhému se budeme věnovat.

Amatérský astronom jistě tento týden vstával velmi brzy, pokud šel vůbec spát, aby pozoroval jev známý jako zatmění Měsíce. Popíšeme si nejprve, jak k tomuto vesmírnému úkazu vlastně dochází.
Pokud se (směrem od Slunce) dostane do jedné přímky Slunce, Země, Měsíc, nastává částečné, nebo úplné zatmění Měsíce. Země tedy vrhá svůj stín na Měsíc, který se přitom neztratí úplně z oblohy, ale nabere načervenalou barvu.
Je to jedna z mála pozorování vesmírného tělesa, ke kterému potřebuje jen zrak. Žádné oční stínítko, jako v případě pozorování zatmění Slunce. Dokonce nepotřebujete ani dalekohled, protože tento jev, rozuměj že píši o Měsíci,jde krásně vidět jen pouhým okem. Ovšem s dalekohledem je to samozřejmě lepší. Nepotřebujete astronomický, úplně postačí klasický, nebo binokulár, pokud jej ještě někde máte.

Mohl bych sem napsat ještě další spousty čísel, například začátek a konec polostínové fáze, ale zdá se mi to zbytečné. Tato stejně není viditelná, takže nemá moc velký smysl se tím zabývat. Takže jen pro představu, abyste mohli posoudit, jak přesní dokáží být astronomové, a nejen ti profesionální. Začátek tohoto jevu byl v pět hodin, čtyřicet jedna minut a sedmnáct sekund. Míněno pro pozorovatele z Prahy. To je přesnost co?
Zatmění z tohoto týdně bylo úplné a pokud jste jej zmeškali, tak si na další pozorovatelné budete muset počkat. Vesmírný jízdní řád je totiž neúprosný. Další bude totiž až dvacátého pátého září v roce dva tisíce dvacet pět.